Píseň "Cestářská", často nazývána také pouze "Cestář" je původně francouzská lidová píseň z 18. století, její český text pochází z knihy Zpěvy sladké Francie, kterou z francouzštiny přeložil Hanuš Jelínek. Píseň se ve francouzském originále jmenuje "La belle et le canntonier, "Le cantonnier" nebo také "Sur la route de Louviers" a byla vydána na šelakové desce již v roce 1935. Píseň pro svůj soubor upravil Jiří Straka, 29. dubna 1957 ji pod oficiálním názvem "Cestářská" nahrál Supraphon. Pan JUDr. Jiří Straka byl schopný právník, zaměstnaný u bývalých Státních silnic Plzeň a později u Krajského investorského útvaru - silniční oddělení Plzeň. Přesto, že povoláním právník, jeho velkým životním koníčkem byla hudba, které věnoval všechen svůj čas.
Někdy v roce 1955 předala manželka známého plzeňského herce Zdeňka Kryzánka Jiřímu Strakovi papír s primitivním, neúplným notovým záznamem písně o cestáři. Nikdo nevěděl, kde k záznamu přišla, ale text pochází z knížky Zpěvy sladké Francie, která obsahuje přes sto pikantních a veselých francouzských písniček z 15. až 18. století. "Cestář" je lidová píseň z 18. století a původní text zněl: "…na silnici do Damville".
Protože cenzura by nepovolila zpívat o zemi za železnou oponou, zaměnili tak Damville za Prášily a protože byli souborem Státních silnic, začali ji hrát na podnikových večírcích opravdovým cestářům. V Plzni ve veřejném nahrávacím studiu vznikla první nahrávka "Cestáře" na skleněných deskách v roce 1957. Byl o ni ohromný zájem. Odtud se dostala do různých jiných podniků, do plzeňského rozhlasu a stala se hymnou plzeňského zimního stadionu, kde se hrála v přestávkách každého hokejového utkání. Nakonec se dostala za hranice západočeského kraje a tehdejší firma Supraphon tak měla vydlážděnou cestu k nahrávce nejprodávanější gramofonové desky roku.

Dnes tuto historii vzniku téměř nikdo nezná ale píseň zde v čechách zdomácněla a stala se z ní vlastně taková česká lidová píseň.

Zde je tip na basový doprovod k této písni.